ZÁHROBÍ

(báseň vnučky Johanky a Cumbucha, 19.1.2002)

Než půjdem do záhrobí
umejeme nádobí.

Umyla jsem nádobí
můžem jít do záhrobí (Lídin nevyřčený verš nad nádobím)

Než z nás bude prach
tak utřeme prach (absolutní Cimmrmannův rým)

Moh´ by z nás být taky popel,
nevypadl z nás však sopel,
ten ostatky stále vlhčí,
až se z toho jeden poščí.

Když sme pak šli do lesa
potkali sme houmlesa.

PONOŽKY

(Cumbuchova báseň na přání jeho ženy, 2.11.2002)

Tuhle na mně žena chtěla,
abych složil ponožky.
Nevěděl jsem co mám dělat
bych nedostal do držky.
Přesto předpokládal jsem,
že ode mne chce báseň.

Tak tedy zde je:

PONOŽKY

Když jsem dostal dopis od Božky,
měl jsem na sobě jenom ponožky.
Tak jsem se podíval do předkožky,
no, mám z ní už jenom útržky.